Bullett.com - rozhovor s Billem a Tomem

10. února 2015 v 13:56 | Suzy =) |  Interviews & Articles
Poměrně brzo budete na turné. Jaký je proces přípravy?
Bill: Ve skutečnosti to chvíli trvá. Máme velkou zkušebnu v Německu, kde obvykle chodíme - teď máme úplně novou - chodíme tam a začínáme dávat dohromady setlist, která dává smysl a vizuální obsah show, který se hodí k songům, které chceme hrát. Nejprve se zaměříme na všechny vizuální věci, poté se zaměříme na to, co chceme udělat se songy, a potom je s kapelou uspořádáme. Obvykle přemýšlíme o tom, na jaký instrument každz z nás může hrát, a co můžeme udělat. A potom si procházíme setlist a bereme song za songem. Tohle budeme dělat po dobu čtyř týdnů a koncem těchto čtyř týdnů začneme s celou bandou generálku a potom vyrazíme na turné.
Tom: (směje se) Jediný problém je, že jako kapela jsme opravdu líní, protože na zkouškách jsou občas dny, kdy přijdeme, pojíme, uděláme si pauzu, zazpíváme song, pojíme a zase si uděláme pauzu. A potom je den u konce!
Jak se nové album "Kings of Suburbia" liší o vaší předchozí práce?
Bill: "Kings of Suburbia" je víc elektronické než věcí, které jsme dělali předtím. Poté, co jsme vydali naše poslední album, jsme si vzali pauzu. Byla to delší přestávka, než jsme si mysleli, protože jsme tak trochu vyhořeli a nevěděli, jakou hudbu chceme dělat. Byli jsme bez inspirace, takže jsme ustoupili od kariéry, abychom žili život a našli inspiraci pro novou hudbu. Rok jsme opravdu nic nedělali, a myslím si, že to bylo dobře, protože jsme poprvé měli čas produkovat, psát a přemýšlet. Nahrávací společnost na nás nevyvíjela tlak, což bylo skvělé, mohli jsme být kreativní a zkusit nové věci. Během pauzy se změnil i náš osobní vkus, hodně jsme slavili, takže jsme byli inspirováni nočním životem LA a DJ scénou. Začali jsme do toho zapojovat syntezátor a takové věci. Výsledek je víc elektronický. A bylo to poprvé, co jsme si celou desku sami produkovali.
Což vám dalo mnohem více kontroly. Jaký je v tom rozdíl, když teď máte uměleckou svobodu?
Tom: Skočili jsme do celého produkčního aspektu, od pre-produkce, tvoření dema až po finální fázi. To bylo poprvé, co jsme to dělali. Když se jednou opravdu ponoříte do celého procesu, chvíli to trvá, protože jste tady jedenkrát, hledáte vzorky, vytváříte bicí, neustále hledáte perfektní zvuk. Je to velká svoboda a chvíli to trvá. Mezitím jsme ani neměli nástroje, protože jsme chtěli být sami ve studiu; dělali jsme všechno. Bylo skvělé dělat veškerou produkci a rozhodnout se, kdy chcete s lidmi pracovat, a kdy ne.
Bill: A tentokrát jsme si na to vzali čas. Pravdou je, že ten čas jsme nikdy ani neměli, protože jsme byli na turné a museli udělat album během dvou týdnů.
Takže rok volna byl věnován psaní songů a předefinováním vašeho soundu?
Bill: Přesně tak. Prostě jsme žili život. Mysleli jsme si, že jsme o hodně přišli, protože jsme dlouho byli na turné. Tom a já jsme žili v Evropě, proto jsme se odstěhovali do Ameriky, abychom našli svobodu. V Německu jsme nemohli vyjít na ulici, protože jsme byli zavření v našem domě a všechno jsme museli dělat za přítomnosti ochranky. Ztratili jsme zájem a potřebovali jsme změnu být s lidmi, slavit a chodit ven. Po osobní a hudební stránce byl pro nás přesun do Ameriky dobrým krokem.
"Kings of Suburbia" zní víc elektronicky. Dali jste se dohromady na začátku 2000s; jak byste popsali vývoj zvuku Tokio Hotel spolu s technologickým pokrokem v hudebním průmyslu?
Tom: Za prvé, když jsme v roce 2000 začínali, opravdu jsme neuměli hrát na žádné nástroje (směje se). Bylo nám 12 nebo tak nějak. Když jsme začali psát songy, chtěli jsme být na pódiu. Byla to opravdu zábava. Dobré na tom bylo, že jsme byli na pódiu a vystupovali live, a je to až dodneška. Hráli jsme stovky nebo tisíce koncertů a opravdu si to užívali. Najít způsoby, jak přenést elektornickou hudby na pódium, není vždycky snadné, ale je to něco, co si užíváme.
Bill: Začínali jsme s jednoduchými nástroji, a dnes se snažíme vyzkoušet mnohem víc věcí. Každý se snaží vyzkoušet něco nového a dokonce hrát na pódiu na různé nástroje; synťák, klavír a tak.
Tom: Nahrávání se také změnilo. Nahrávat na úplně jiné bázi jsme začali na poslední desce Humanoid, kterou jsme vydali v roce 2009. Mohli jsme dělat změny ve studiu, když jsme skypovali a nahrávali přes internet s našimi producenty, kteří byli v Hamburku, zatímco my jsme byli v LA. Divná věc! Pro nás bylo šílené, že je něco takového možné. Všechny nové techniky a technologie nám dávají víc příležitostí. Nemůžu si vzpomenout, ale myslím, že u naší první desky, kterou jsme začali nahrávat v roce 2003, jsme používali Logic 7 nebo něco dřívějšího než tohle. Je šílené, jak daleko došly všechny tyhle hudební programy.
Bille, tohle je otázka pro tebe... teď jsem na internetu a vidím a dívám se na fan-stránku, která je o tobě. Co si proběhne hlavou, když vidíš něco takového?
Bill: Co je to? Chci se podívat!
Je to Wikihow s názvem: "Jak se stát pravým fanouškem Billa Kaulitze?" Jsou tam kroky, jak být jako ty s poznámkou, že nemáš MySpace nebo Facebook. Také zmiňuje tvoje tetování.
Bill: Mám pocit, že s našimi fanoušky je to šílené tím, jak jsou intenzivní, a to myslím v dobrém slova smyslu. Velmi nás podporují. Že jsme si jako kapela byli schopni vzít pauzu na čtyři nebo pět let, a oni stále čekali na naši hudbu, je sakra úžasné!
Tom: Fanoušci, kteří si na ruku nechají vytetovat Kings of Suburbia a takové věci... mám pocit, že to je největší druh úspěchu, jaký můžete mít, pokud máte takové lidi a fanoušky, kteří se s vámi drží a mají vás všechny ty roky rádi, chodí na vaše koncerty a kupují si vaši hudbu. Hodně si toho vážíme a jsme velmi šťastní, že to máme.
Bill: Mám z toho skvělý pocit. Pro člověka to občas může být těžké, ale pro kapelu je to skvělé.
Jaká je oblíbená země, ve které hrajete?
Tom: Kdykoli hrajem v Jižní Americe, je to skvělé. V Mexiku je určitě spousta zábavy.
Konkrétní důvod?
Bill: Lidé jsou tam nejbláznivější! Miluju to! Byli jsme tam na autogramiádě, a když jsme tam posledně hráli naše turné, museli jsme přerušit koncert, protože to bylo mimo kontrolu. Ochranka nám řekla, abychom opustili pódium, takže jsme museli rozsvítit a odejít, protože tam bylo hodně lidí, kteří padali přes sebe. Bylo to absolutní šílenství! Hodně oceňují hudbu. Pro umělce je tento druh enegie šílený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.